TROCHA HISTORIE NIKOHO NEZABIJE
Tento článek vyšel v r.1978 v časopise PES přítel člověka v době, kdy plemeno azavak ještě nebylo uznáno FCI.AZAVAŽSKÝ CHRT
První diskuse o otázce shodnosti či rozdílnosti slugy a tzv. chrta Tuaregů se objevily někdy v polovině roku 1972. Pokud se chceme tímto problémem zabývat blíže, musíme si nejprve říci něco bližšího o samotném názvu této formy chrta. Příslušníci nomádských národů žijících v Africe, na okraji Sahary, se nazývají Tuareg. Slovo Tuareg je množným číslem k názvu Targi, tj. jeden příslušník takového nomádského národa se nazývá Targi. Tito lidé mluví řečí, která se jmenuje tamachek. Slovo sloughi je původu arabského, Tuaregové toto slovo neznají. V řeči tamachek, lépe řečeno v dialektu Hoggarů, kmene, jenž žije v oblasti republiky Mali zvané Azawakh, se chrt nazývá oska (jiné dvě zde žijící nečistokrevné formy psů se nazývají v místním nářečí aberhoh a akhami), v jiných oblastech Mali je rozšířen název eidi. V Evropě byl pro tuto formu nejprve navržen název tuareg-sloughi, ale příliš se neujal, neboť se záhy ukázalo, že v jakémkoli jménu této formy nemá slovo sloughi své místo, že je třeba tuto formu pokládat za zvláštní plemeno. Proto byl svého času v komisi pro chrty FCI navržen název chrt Tuaregů nebo chrt maliský (německy Touareg-Windhund nebo Mali-Windhund). Ve Francii byl navržen název Lévrier de l'Azawakh, což v přesném překladu znamená chrta z Azawakhu, tedy azavažského chrta. Název zavedený ve Francii se poměrně rychle rozšířil v překladech po celé Evropě (např. německy Azawakh-Windhund). Zdá se, že toto pojmenování je také nejsprávnější, neboť v oblasti Azawakh se plemeno vyskytuje v nejčistší formě. Velmi záhadný je původ plemene. Existují tři teorie řešící, každá svým způsobem, tuto otázku. Podle X.Przezdzieckého, autora knihy o chrtech a bývalého ředitele kynodromu (stálého dostihového stadiónu) v městě Alžíru, patří azavažský chrt do nejbližšího příbuzenstva slugy. Tento odborník dokonce soudí, že rozdíly mezi oběma formami, tedy slugou a azavažským chrtem, jsou nepatrné, a že shodných znaků je tolik, že se dá klidně hovořit pouze o různých typech slugy. Poukazuje přitom na známou skutečnost, že typová rozmanitost existuje běžně i u jiných plemen chrtů. Tentýž autor dále uvádí, že po stránce zoologické jde o dvě velmi blízce spřízněné formy a tvrdí, že pouze kynologická praxe vedla ke stanovení rozdílných znaků a různých standardů pro každou z nich. Bližším rozborem příslušné partie knihy X.Przezdzieckého o chrtech se však zjistí, že tyto autorovy názory je třeba chápat poněkud volněji. Např. hovoří-li o příbuzenstvu slugy, nemíní tím, podle svých vlastních slov, přímo plemeno sluga; termínu používá v přeneseném slova smyslu. To prý znamená, že vedle saluky a slugy patří také azavažský chrt do skupiny blízce si příbuzných plemen chrtů. Všechna tato plemena přitom Przezdziecki pokládá za potomky asijského chrta (tazyho), kterého považuje za předka většiny plemen chrtů vůbec. Nakonec dospívá uvedený znalec k závěru, že přes všechny společné znaky obou forem přesahuje jejich typová různost rámec jednoho plemene, a že je třeba v praxi stanovit pro různé formy různé standardy (podobně jako tomu je u plemen asijských). Z toho dále vyplývá, že pro azavažského chrta nelze požívat název sloughi, stejně jako je nesprávné používat tento název pro severoafrickou saluku. Przezdziecki pokládá za nepravděpodobné, že by Tuaregové získali chrty ze severní Afriky nebo od arabských kmenů ze Sahary. Odvolává se přitom na objektivně existující morfologické rozdíly mezi slugou a azavažským chrtem a na historii národů Afriky. Domnívá se, že azavažský chrt je původně formou asijskou, která se do míst svého současného výskytu (na jih Sahary) rozhodně nedostala přes severní Afriku, ale jinou cestou, odlišnou od klasické cesty, kterou se dostaly slugy spolu s Araby do severní Afriky. Jiný odborník, dr.Roussel dospívá ve své práci věnované tomuto problému k jinému zajímavému závěru. Soudí totiž, že azavažský chrt je chrtem čistě africkým, v Africe původním, který se od každého jiného plemene, i od slugy, liší a se žádným z nich není příbuzný. Konečně je tu třetí teorie, teorie známého francouzského etnologa a prehistorika, znalce Sahary H.Lhoteho. Tento odborník hovořil ve svém rozhovoru z r.1971 o pravděpodobných cestách vývoje plemen psů jednotlivých oblastí Afriky a vyslovil domněnku, že azavažský chrt může být potomkem egyptského tesema, který snad křížením s krétským chrtem (Kelb tal Fenek) dal psy dnešní podoby. Lhote upozornil dále na historické prameny, které hovoří o tom, že při invazi tzv. mořských národů (asi 1200 let př.n.l.) se z Kréty dostali chrti ve velkém množství do Afriky, na Saharu. Tentýž odborník také připomněl, že nikdy v historii nedošlo ke smíšení severoafrické kultury s kulturami jižně od Sahary, a že tudíž není pravděpodobné, že by došlo ke smíšení plemen psů. To jsou tři teorie o původu azavažského chrta, tři různé možnosti. Každá jiná, přece však souhlasí všechny v nejdůležitějším bodě. Neexistuje žádná spojitost mezi severoafrickými chrty a chrtem azavažským. Sluga stojí mezi evropskými a orientálními chrty (geograficky - místy svého původního výskytu, i podle historického vývoje). Příbuznost mezi grejhaundem a slugou nepramení pouze ze skutečnosti, že někdy v průběhu 19.století došlo ke vkřížení grejhaunda do slugy, tato příbuznost je neméně o 1500 let starší, považujeme-li za pravděpodobnou teorii jižního vzniku chrtů. Podle toho jsou slugy, grejhaundi a španělský galgo příbuzní prostřednictvím autochtonního předka pocházejícího z oblasti kolem Středozemního moře (podengo). Sluga v sobě má bezpochyby určitý podíl orientální krve. V době veliké invaze Arabů v 7.stol.n.l. se tito orientální psi dostali do severní Afriky a zde došlo ke smíšení s původními africkými formami. Tyto africké formy byly orientálními chrty doslova vstřebány. Pokud se týká novější doby a současnosti, je zajímavé, že vedle Francouzů kolonizovali v 19.století severní Afriku také Angličané. Přesto se zde neobjevily žádné anglické formy chrtů. Dodnes se se slugami loví, např. v Maroku se pořádají lovy na zajíce, na lišky a na šakaly, ovšem všechny pouze na zvláštní povolení. Ve srovnání s minulostí je lov pomocí slug značně omezen. Lidé již nejsou bezprostředně potravně závislí na slugách a proto lov s nimi nabývá stále více sportovního charakteru. V nejnovější době je vedoucím motivem chovu slug udržení arabské tradice. Jinak jsou v severní Africe slugy používány jako dostihoví psi. Dnes existují v severní Africe dva kynodromy (stálá závodiště), jedno je v městě Alžíru, druhé v Casablance. Obě závodiště byla založena v 50.létech tohoto století. Zde se provozuje moderní dostihový sport. V minulosti žádná podobná závodiště v Africe neexistovala. K dostihům se vždy vyhledávaly pouze typické slugy. Také chov těchto dostihových psů se řídil vždy jen směrnicemi (pokud ještě chyběl standard) pro slugy. Někteří odborníci se domnívali, že do těchto slug byli vkříženi vícekrát grejhaundi. Nebyla to pravda. Vkřížit grejhaunda do slugy pro zlepšení rychlosti při lovu je rovněž absurdní, protože rychlost grejhaunda je vzhledem k povaze terénu nedostatečná. Na terénu, jaký je k dispozici v severní Africe, mohou běhat jen psi, kteří jsou dokonale přizpůsobeni tamějším podmínkám. Terén představují velké kamenité a písčité plochy, jen zřídka plochy travnaté. Kříženci pochopitelně také existují, ale nejsou ani k dostihovému sportu, ani k sportovnímu lovu nijak zvlášť vyhledáváni, neboť nejsou tak dobře přizpůsobeni místním podmínkám jako slugy čistokrevné. Rozdílů ve stavbě těla mezi slugou a azavažským chrtem je celá řada. Na první pohled je azavažský chrt celkově elegantnější než sluga. Jeho tělesný formát je odlišný od slugy. Azavažský chrt má strmě úhlené všechny končetiny, tím se liší od valné většiny ostatních plemen, takže žádné druhé plemeno (ani sluga) se s ním nemůže měřit co do výšky nohou a krátkosti hřbetu. Je tedy azavažský chrt celkově velmi krátký, sluga je delší. Mezi azavažských chrtem a orientálními plemeny chrtů existuje určitá morfologická paralela. Podobnost mezi azavažským chrtem a orientálními chrty je zhruba tatáž, jako podobnost grejhaunda se španělským galgem nebo maďarským chrtem. Azavažský chrt představuje zmenšenou, zdrobnělou formu orientálního chrta. Má podobné proporce jako saluka a sluga, je ale výrazně kratší, je poněkud nižší v kohoutku, tělo je v poměru k nohám velmi krátké. Pro azavažského chrta je typické, že jeho obvodové linie probíhají rovně, nenajdeme u něho zakřivení tělních linií, tak charakteristické pro většinu ostatních plemen chrtů. Lebeční partie hlavy je plochá, čenichová partie je rovná, celkově je hlava užší a plošší, horní a dolní linie hlavy jsou rovnoběžnější než u slugy, a tím je zakončení čenichu tupější, čenich je při pohledu ze strany vyšší. Ucho je u azavažského chrta výrazně větší, delší. Krk azavažského chrta musí být rovný a dostatečně dlouhý, linie zad je krátká a rovná, kohoutek je více vyznačený než u slugy, hřbet je kratší, bederní partie není vyklenutá, je rovná, záď bývá často přestavěná. Rozdíly jsou též ve stavbě hrudníku. U azavažského chrta kontrastuje hloubka hrudníku se silně vtaženým břichem, přičemž napojení linie hrudníku a linie břicha je strmé. Markantní jsou také rozdíly v zaúhlení končetin. U azavažského chrta jsou končetiny strmě úhlené, mnohem strměji než u slugy. Rozdíly jsou též ve tvaru tlapek mezi oběma plemeny. Bílé znaky u azavažského chrta jsou povolené, u slugy je naproti tomu povolen jen nepatrný malý bílý znak na prsou. Tento znak však vyřazuje psa nebo fenu ze soutěže o udělení nejvyšších titulů. Bílé znaky na nohách, větší bílý znak na prsou a bílé znaky na těle jsou u slug vyřazující z chovu. Celkově menší velikost azavažského chrta je spojena s celkově lehčí stavbou kostry. Otázkou rozdílů mezi slugou a azavažských chrtem se od roku 1972 zabývá také UICL (mezinárodní organizace chovatelů chrtů) a komise pro chrty při FCI. Tyto orgány dospěly k závěru, že křížení slug a azavažských chrtů je nežádoucí a doporučily, aby v dohledné době byl vytvořen standard azavažského chrta. V roce 1973 byl schválen standard slugy pod číslem 188c a v současné době je již komisi pro standardy FCI předložen ke schválení standard azavažského chrta. Přesto však se na většině výstav posuzují obě plemena společně podle standardu slugy, na což pochopitelně azavažský chrt doplácí. Pouze ve Francii se obě plemena posuzují odděleně. Také v NSR se posuzují psi dovezení z Francie a označení v průkazu původu jako azavažský chrt zvlášť. Jinak je valná většina příslušníků tohoto plemena označena ve svém průkazu původu nesprávně jménem sloughi, a to téměř v celé Evropě. Aby se vůbec podařilo azavažského chrta udržet, je třeba co nejdříve oddělit posuzování obou plemen, neboť posuzování podle standardu slugy ohrožuje existenci plemene v samé jeho podstatě (téměř všichni jedinci jsou při posuzování podle standardu slugy vyřazováni jako atypičtí). Tento problém se v plném rozsahu týká i našeho chovu. Do chovu nebyl připuštěn pes Darkoy Sidi pocházející z Horní Volty, dovezený do Evropy prof.V.Sekalecovou ze Záhřebu. Pes žije v ČSSR u chovatelky J.Marečkové z Počápel-Sezemic. Je typickým představitelem svého plemene - azavažského chrta. Do chovu nebyl připuštěn pro bílé zbarvení nohou a některé tělesné znaky, jimiž neodpovídá standardu slugy, podle kterého byl posuzován. Je pochopitelné, že tento pes neodpovídá standardu slugy, není slugou, a to ani místem svého původu (Horní Volta leží jižně od Sahary), ani stavbou těla, ale typickým azavažským chrtem, jako ostatně i další chovní jedinci u nás, pokládaní dosud za slugy. Celou situaci nepříznivě ovlivňuje skutečnost, že FCI dosud nevydala standard azavažského chrta. Zatím pouze Francie má pro toto plemeno standard. Kromě výše uvedených rozdílů mezi oběma plemeny zachycuje tento standard i rozdílnou kohoutkovou výšku obou plemen. Minimální výška feny azavažského chrta je 60 cm, psa 65 cm. Ideální výška psa slugy je 70 cm (66-72), feny 65 cm (51-68).